Japonská pohostinnost omotenashi
V Japonsku existuje pojem omotenashi, který popisuje pohostinnost založenou na respektu a skutečné, nefalšované pozornosti k druhým. Jde o schopnost vnímat potřeby hosta a reagovat na ně přirozeně a bez očekávání jakékoli odměny. Omotenashi je obtížné přesně definovat, k jeho pochopení je potřeba Japonsko osobně zažít. Slovo samotné nejspíš vychází ze spojení 表裏なし omoteura nashi, které znamená „bez falše.“ Přistupovat ke každému hostovi s upřímným srdcem a bez falše je tedy jednou z hlavních myšlenek omotenashi. Další myšlenkou je, že vše, co děláme pro pohodlí a uspokojení hosta, ať už se jedná o věci do oka bijící nebo o drobnosti oku skryté, má nakonec stejnou váhu a je stejně důležité. Když vám poslíček v hotelu přivolá taxi, tak si můžete všimnout, že tam bude stát zlomený v pase, dokud nezmizíte z dohledu. Našinec si jistě pomyslí: proč to dělá, když už svou práci odvedl, když není ani jisté, že se otočíme a oceníme jeho gesto nějakým penízkem? Jenže pro něj to je součástí jeho práce, povinnosti či závazku vůči hostovi, což je pointou omotenashi a hlavním rozdílem mezi námi známou „pohostinností“ a omotenashi.
Jedním z nejčistších vyjádření omotenashi je sadō, tedy čajový obřad. V centru každého chakai stojí host, o kterého se hostitel stará každým pohybem i gestem. Nejdůležitější součástí každého čajového obřadu je chvíle, kdy hostitel připravuje misku čaje od srdce, s plnou pozorností a respektem k přítomnému okamžiku.
čajová mistryně při přípravě ceremoniálního zeleného čaje matcha
Původ pojmu omotenashi se poprvé objevuje v období Heian, a to jako sloveso použité přímo ve světoznámém románu Genji Monogatari, Příběh prince Gendžiho, od Murasaki Shikiba, datujícího se do počátku 11. století. V období Muromachi v 16. století se objevuje znovu, a to ve spojení s čajovou kulturou, stává se součástí 茶の湯 chanoyu, čajového obřadu (dnes se častěji nazývá sadō či chadō), který výrazně ovlivnil slavný mistr 千利休 Sen no Rikyū. Již tehdy popisovalo určitý postoj vůči ostatním lidem, jehož důležitou myšlenkou je vždy snažit se vytvořit co nejlepší prostředí a atmosféru, kterou si může užít každý zúčastněný. S tím souvisí i známé přísloví ichigo ichie 一期一会, které klade důraz na jedinečnost každého okamžiku či setkání. Pojem omotenashi jakožto neodmyslitelnou součást japonské kultury v zahraničí proslavila Christel Takigawa, když se Japonsko ucházelo o pořádání olympijských her v roce 2013.
mě například osobně vždy moc potěší, že při odchodu máme u jmenovky nachystané srovnané boty
Japonská „pohostinnost“ ve světě nemá obdoby, ale má své jasně stanovené meze, které vás mohou překvapit. Z Evropy jsme zvyklí na rčení „náš zákazník, náš pán“ a není neobvyklé, že pro peníze jsou v pohostinství ochotni přizpůsobit služby potřebám hosta. V Japonsku takto flexibilní nejsou a zásadně se drží pravidel a protokolu. V každodenním životě se s tím turista setká například při placení, kdy většina restaurací nedovoluje hostům platit zvlášť a nekompromisně účtuje celý stůl dohromady.
